I am*

30. května 2013 v 21:15 |  About Pate*
Monžná vám vrtá hlavou, kdo vlastně sem, odkud jsem přišla...
Já jsem....Jsem asi z jiné planety. (: Možná jste mě už někdy potkali, možná mě znáte, a pokud ne, myslím, že by to tak mělo zůstat ;). Je tu spousta lidí, kteří tvrdí, že mě znají, ale nevěřte tomu, že když znají moje jméno, znají mě. Moje jméno koluje ve všech pusách jako žvýkačka a každý si rád něco přidá. Nevím, jestli mám v okolí tak hrozně unuzené lidi, nebo jestli mi závidí(popravdě, nechápu co). Jediné, co je mi divné je že mě pomlouvá, podle všech pověr a mýtů, něžnější pohlaví. K "něžným polovičkám" se hrdě hlásím, ale to, co občas předvádíme občas nechápu. Pomluvy, faleš! Ble a Fuj! Ale o tom až příště ;). Miluju si jen tak, lehnout na louku a koukat na noční nebe(: Odreagování jak víno a pro mě naprosto to pravé, miluju tu vůni letního nočníhu vzduchu.) Tohle můžu prožívat jen díky lidem, kteří by za mě položili život. Znáte to? Máte je taky? Já ano mám nejlepší přátele a rodinu. Mohu je nazvat lidmi, kteří mě milují♥. A děkuji za to tomu šéfíčkovi nahoře, kterej mi to tak krásně zařídil :))).
Nestojím o pozornost všech a o to, aby měvšichni milovali. Jsem dost introvertní co se přátel týče(ano, introvert si založil blog o sobě!). Nechci aby jste mě měli rádi, protože ani já netvrdím, že vás budu milovat. Možná to ani neumím..kdo ví...kdo umí popsat tenhle pocit? Jeden z pocitů štěstí a "pohody" dnes zažívám i já. Dnes patří do hodně, hodně, hodně velkých uvozovek, protože dnes se vlastně rovná už skoro dvoum létům, které jsou naplněny štěstím♥. Myslím, že pokud umím milovat, miluji právě jeho, že pokud umím bezmezně důvěřovat, důvěřuji právě jemu, že pokud se umím bezmezně oddat, oddala jsem se jeho maličkosti, a že umím slepě následovat kroky (ikdyž to nmám v povaze a je na pováženou zda tohle není jen "romantická vsuvka" aneb " aby se to hodilo"), následuji právě JEHO! Je to někdo, kdo semnou zamává pokaždé když ho vidím. Hádky s ním mě vysilují a dovádějí k šílenství(a že už jich pár bylo). Jeho úsměv mi vrací důvěu v to, že něco mohu dokázat ikdyž klečím na kolenou a prosím Šéfa, aby už svou zlost přesměroval na někoho jiného. Jsem si skoro jistá, že díky němu jsem teĎ taková jaká jsem. Sebejistá, pokorná, schovívá a možná i trochu mírnější, než jsem byla dří. Mění mě. Umí mě ovládnout a vlastně nenásilně dovést na cestu, kterou chce abyh šla(občas nakonec zjistím, že je to pro mě nejlepší). Stará se o mě a já o něj. Je mi prostě skvěle. Pokud je to láska nebo ne, to posoudit neumím, ale JÁ JSEM ŠŤASTNÁ♥!
To mi k životu stačí :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama